Vánoční povídka

08. 08. 2009 | † 09. 09. 2010 | kód autora: WnE

Nikdy jsem Vánoce neměla ráda. Šlo to tak nějak mimo mě. Připadalo mi to jako období, kdy se lidi zblázní a zuřivě lítají po obchodech, aby sehnali dárky, a po domě s hadrem v ruce, aby vyleštili každý kousek bytu. Nemají být Vánoce snad svátky klidu?! Toť otázka, prostě jsem to nechápala.

Jednou, byl zrovna Štědrý den, jsem si řekla, že se vypravím na večerní procházku. Všude byl klid a tu a tam jsem nahlédla do okna nějakého domu, kde jsem spatřila stromeček a kolem něj šťastnou rodinu. Přišlo mi to trochu smutné, protože já jsem nikoho neměla. Neměla jsem žádnou rodinu, se kterou bych toto mohla sdílet, a tak jsem se dál toulala noční krajinou. Začalo sněžit, sněhové vločky se pomalu snášely a dopadaly přímo na můj kabát a zachytávaly se mi do vlasů. Nádhera!  Najednou jsem zaslechla kdesi blízko mě dětský pláč. Nejdříve jsem si toho nevšímala, ale když pláč neustával, rozhodla jsem se, že se podívám, co se děje. Pláč  ke mně doléhal z nedalekého křoví v parku, kudy jsem právě procházela. Opatrně jsem rozhrnula větvě keře a tam jsem spatřila malého chlapečka, byl celý uplakaný, tak 5 let mu mohlo být. Sklonila jsem se nad něj a zeptala,co tu dělá, teď na Štědrý den, když má být doma u maminky a tatínka. Smutně zvedl uplakané oči a začal nesmyslně a splašeně drmolit, pochopila jsem z toho, že chtěl mamince koupit dárek, a tak tajně utekl z domova, ale teď neví, kudy se vrátit zpátky. Bylo mi ho líto a hned jsem se zeptala, zda zná adresu, abych ho mohla co nejdříve dovést domu, aby rodiče neměli starost. Svým roztomilým šišlavým hláskem mi sdělil naučenou adresu, vzala jsem ho za ruku a vedla směrem k jeho domovu.- Zvláštní, doposud jsem ty malé usmrkané ubrečené děti neměla ráda a najednou jsem za ruku vedla roztomilého klučíka. Věří mi a já věděla, že ho nezklamu a domů dovedu. Má to něco společného s tím, že jsou Vánoce?- Ručičku měl celou prokřehlou a celý byl zmrzlý. Sundala jsem svůj kabát a přehodila ho přes něj. Vděčně se na mě podíval a trochu se pousmál. Tak podivně mě zahřálo u srdce, asi to byl pocit štěstí. Během cesty jsem se dozvěděla, že chlapec se jmenuje Vašík. Povídal mi, jak s tatínkem koupili kapra a že ho budou jíst k večeři a od Ježíška si přeje auto na ovládání. Byl roztomilý. Možná mě trochu mrzelo, že jsem tohle jako malá neprožívala. Zanedlouho jsme byli u jeho domu. Zazvonila jsem na zvonek a s napětím očekávala, co se bude dít. Dveře otevřela sympatická paní, měla uplakané oči, jak spatřila malého Vašíka, oči se jí rozzářili štěstím, objala ho a zavolala na svého manžela. Vašík samou radostí volal: ,,Mamíí já jsem tak rád, že jsem zase u tebe!" Byli šťastni a já to štěstí pozorovala, najednou jsem ucítila cosi mokrého u oka, ano byla to slza štěstí. Doposud jsem snad ještě nikdy nebrečela štěstí...

.... Poděkovali mi a chtěli mě pozvat k nim domů, Vašíkova maminka se mi omlouvala, že ale nemá, co mi nabídnout, protože celý den strávili hledáním syna.Odmítla jsem, nechtěla jsem jim kazit jejich rodinnou pohodu, vymluvila jsem se, že musím domů, že na mě čekají. Ještě jednou mi poděkovali a dokonce mi chtěli i zaplatit, což nepřipadalo v úvahu,za vánoční štěstí se přece neplatí! Rozloučila jsem se a odešla s pocitem, že jsem poprvé na Vánoce někomu udělala radost. A co jsem udělala, když jsem přišla domů?  Vzala jsem peníze, které bych utratila za dárky pro příbuzné, kdybych nějaké měla, a poslala je dětem do dětského domova, kde jsem vyrůstala. Že mě to nenapadlo dřív.

 

A tak jsem v jeden den udělala radost hned několika lidem. A že jsem já nic nedostala? Ale ano, dostala, cítila jsem se jako nejbohatší člověk na světě, byla jsem vlastně chudá jako kostelní myš, ale zároveň bohatá a šťastná.. Pocit k nezaplacení. A snad jen dodat na závěr, že od té doby miluji Vánoce.

 

 

Ano, nebýt toho malého ubrečeného kluka, bylo by mi to nikdy nedošlo. Není to o tom, koupit co nejdražší dárek, jak si mnozí myslí, radovat se dá přece i z úplných maličkostí, které zahřejí u srdce. Co více si přát, než aby měl člověk člověka rád...

 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky lide-spolecnost

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.